Votičtí skauti a pražské jaro 1968
Votičtí skauti a pražské jaro 1968
V lednu roku 1968 jsem se přestěhoval z Prahy do Votic. Nastoupil jsem do TESLY Strašnice, závod Votice jako pracovník osobního oddělení, kde jsem od tehdejšího vedoucího dostal t.ř. do pera mladistvé a učně. Byla to zajímavá práce a byla mi blízká už proto, že jsem již v Praze měl co do činění s vedením dětského kolektivu. Již v březnu 1968 se začala v celostátním měřítku v důsledku politických změn a oteplení obnovovat skautská organizace JUNÁK. Sledoval jsem s radostí a nadějí tento nezadržitelný proces a spolu s bývalým aktivním skautem z let 1945 – 1948, ekonomickým náměstkem TESLY, br. Honzou Kašparem, jsme diskutovali o svolání bývalých skautek a skautů votického regionu na přípravnou schůzku k založení skautského střediska ve Voticích. K tomu došlo v polovině roku 1968. Do práce se přihlásili sestry Hájková Eva, Kramperová Bejbina, MUDr. Volknerová Slávka a Dáša Hroníková, také bratři Franc Jiří, Hroník Jaroslav, Mareš Jiří, Múller Karel,Pomahač
Karel, MUDr. Čermák Jiří a MUDr. Volner René. Samozřejmě se naše schůzka týkala nejen obnovy skautských oddílů a střediska, ale zejména otázky, kdo dětské oddíly povede, jaké má pro to předpoklady, kde se vůbec budou skauti scházet, jak získat finanční prostředky pro činnost, jak oslovit veřejnost i představitele města a podniků s žádostí o podporu a celé řady dalších otázek.
Přesto, že 20 let byl JUNÁK komunistickým režimem zakázán a všechny možné státní prostředky šly do Pionýrské organizace ČSM, s úžasem jsme ve velice krátké době zjistili, že se na skauty po té poměrně dlouhé době nezapomnělo. Ať již šlo o občany, nebo bývalý Národní výbor, tak hlavně o podniky a instituce ve Voticích. S nabídkami se roztrhl pytel. Místo na výstavbu kluboven nám nabídla TJ Spartak TESLA Votice na svém pozemku za sokolovnou, materiál a peníze ředitelé podniků TESLA p. Josef Táborský a KAVALIER / LABORA / p.Žaloudek a další podniky se svým dílem přidaly.
Rozhodli jsme se tedy nejprve vybudovat klubovní areál, než bychom se pustili do výchovné práce. Rekonstruovali jsme svépomocí a za přispění dalších příznivců skautingu v druhé polovině r. 1968 část dřevěných přístřešků za sokolovnou, zhotovili jsme velkou a malou klubovnu v zálesáckém stylu s krbem a totemem, zvenku jsme vše srubově obložili krajinkami. Pracovní nasazení bylo vynikající a tak jsme počátkem roku 1969 již mohli klubovny začít užívat. O účast v oddílech byl velký zájem, rodiče nám fandili a tak jsme v registraci pro r. 1969 mohli příjmout do 4 oddílů vlčat, světlušek, skautek a skautů víc jak 100 dětí. Prostě nával. Limitováni jsme byli počtem vedoucích, těch byl i v té době značný nedostatek. Do vedení střediska byl zvolen br. Kašpar, kterého později vystřídal br. MUDr. Čermák – Jir. Hospodářem se stal br. Hroník, zdravotníkem br. MUDr. Volkner, do vedení oddílů nastoupili sestra MUDr. Volnerová, s. Hájková a br. Mareš, elokovaný oddíl z Vrchotových Janovic vedl br. MUDr. Čermák. Ve středisku také vznikl oddíl starších junáků / oldskautů / pod vedením br. Hroníka. Střediskovým zpravodajem jsem se stal já.
Činnost byla rozmanitá a zajímavá. Od pravidelných schůzek, na kterých si děti nejen hrály různé hry, ale zejména se učily skautská praktika a zálesácké a tábornické discipliny, až po pořádání výletů a výprav do okolí Votic, poznávání přírody a přípravy na letní tábory. Se svojí prací jsme seznamovali v okresních i celostátních novinách veřejnost, naše propagace však běžela automaticky s ohledem na důvěru občanů ve skauting a jeho výchovné metody.
Bohužel po okupaci 21.8.1968 se pomalu ale jistě začala měnit nejen politická situace v republice, ale zejména od nástupu Husákova vedení KSČ i nahlížení komunistické moci na činnost JUNÁKA.
Postupně se měnil postoj státních úřadů a zejména ke konci r. 1969 začaly čistky v organizacích a závodech, které samozřejmě postihly i některé činovníky JUNÁKA. Celý negativní vývoj urychlilo rozhodnutí státní moci zrušit do konce r. 1970 skautskou organizaci a nahradit ji obnovenou pionýrskou organizací v rámci SSM. Převážná většina skautských pracovníků s tímto vývojem nesouhlasila, svoji organizaci však opustit do poslední chvíle nechtěla. Tak tomu bylo i ve Voticích. Středisko ještě o prázdninách 1970 uskutečnilo krásný letní tábor na Lužnici u Sedlčan a na podzim ještě uspořádalo velký třídenní zájezd po severních Čechách. K 1. lednu 1971 byl JUNÁK zrušen. I když bylo votickému
skautskému středisku nabízeno se přeregistrovat do PO SSM, nikdo z činovníků do nové politické organizace nevstoupil. Tento protirežimní krok odnesla řada lidí, namátkou br. Kašpar, Hroník, Mareš i já. Zejména v TESLE se rozjela mašinérie likvidátorů skautů, ať již šlo o Císaře, Škramlíka, Kuliše a další tzv. znalce skautingu. Svoji neblahou roli sehrál megakomista Budlovský, někteří soudruzi se našli v Městském výboru KSČ a NF, dokonce i část učitelů ZŠ si začala libovat v odsudku JUNÁKA. Skauti byly pro tyto lidi reakční nepřátelé režimu a proto jejich představitelé museli z veřejného života zmizet. Votický JUNÁK zastavil svoji činnost na konci r. 1970, všechen majetekvčetně kluboven byl předán PO SSM při ZŠ a na téměř tříletou činnost obnoveného JUNÁKA zbylyjen vzpomínky.
A jak jsme přesto chtěli i v rámci minimálních a nebezpečných možností pokračovat ? O tom příště.
Pavel Linhart - Čert